On-line kurz Cestovní náhrady 2024

Input:

Vysvětlení základních pojmů

1.1.2024, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 14 minut

101
Vysvětlení základních pojmů

Ing. Karel Janoušek

Lexikon základních pojmů v oblasti cestovních náhrad

Místo výkonu práce je místo, kde má zaměstnanec vykonávat druh práce sjednaný v pracovní smlouvě. Toto místo nebo místa musí být podle § 34 odst. 1 ZP sjednána v pracovní smlouvě. Může to být jedno nebo více konkrétních míst anebo i šířeji sjednaná oblast.

Pravidelné pracoviště je místo sjednané mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem účely cestovních náhrad v pracovní smlouvě. Pravidelné pracoviště tak nemůže být sjednáno mimo sjednané místo výkonu práce. Nemůže však být sjednáno šířeji než jedna obec. Není-li pravidelné pracoviště sjednáno v pracovní smlouvě, zjišťuje se pro účely cestovních náhrad postupem uvedeným v § 34a ZP.

Pracovní cesta je podle § 42 ZP časově omezené vyslání zaměstnance k výkonu práce mimo v pracovní smlouvě sjednané místo výkonu práce. Pro účely cestovních náhrad se podle § 156 odst. 2 ZP za pracovní cestu považuje také cesta mimo místo pravidelného pracoviště a mimořádná cesta k výkonu práce mimo rozvrh směn do místa výkonu práce nebo na pravidelné pracoviště zaměstnance.

Pracovní smlouva je písemná smlouva, kterou se zakládá pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Musí obsahovat alespoň druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo, nebo místa výkonu práce, kde má uvedený druh práce vykonáván, a den nástupu do práce (viz § 34 ZP).

Rozvrh směn je zaměstnavatelem zaměstnanci písemně stanovená pracovní doba, kterým zaměstnavatel určuje zaměstnanci počátek a konec směn (viz § 81 ZP a další).

Služební cesta je cesta, na kterou byl státní zaměstnanec vyslán svým představeným podle § 45 a násl. zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů. Obdobně může být na služební cestu vyslán příslušník bezpečnostního sboru podle § 37 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, apod. Zaměstnanec obchodní korporace, příspěvkové organizace zřízené samosprávnými celky, vysoké školy apod., na služební cestu vyslán být nikdy nemůže.

Výkon práce je provádění druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a vykonávání činnosti, za níž zaměstnanci podle zákoníku práce přísluší mzda nebo plat.

Zaměstnanec je podle § 6 ZP fyzická osoba (občan), který vykonává závislou práci (§ 2 ZP a další) v pracovněprávním vztahu, tj. na základě pracovní smlouvy nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pro daňové účely se za zaměstnance považují také osoby uvedené v § 6 odst. 1 ZDP, tj. např. také společníci a jednatelé společností s r. o., členové statutárních a jiných orgánů právnických osob.

Místo výkonu práce, pravidelné pracoviště a jeho sjednání

Podle ustanovení § 34 odst. 1 ZP musí pracovní smlouva obsahovat místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být sjednaný druh práce vykonáván. Místo výkonu práce může být sjednáno jako jedno nebo více konkrétních míst, ale také jako část obce, obec anebo i větší území. Je to totiž místo (oblast, území apod.), kde se předpokládá, že zaměstnanec bude vykonávat sjednaný druh práce. Má-li zaměstnavatel více pracovišť (závodů, poboček apod.), je zpravidla vhodné sjednat se zaměstnancem jako místo výkonu práce všechna pracoviště (pobočky, provozovny, závody apod.), protože pak nebude třeba souhlasu zaměstnance s vysláním k výkonu práce na příslušné pracoviště - zaměstnanec nebude na pracovní cestě definované v § 42 ZP. Jestli zaměstnanci budou nebo nebudou při takové cestě příslušet cestovní náhrady, bude záležet na tom, zda, příp. jak je s ním sjednáno místo pravidelného pracoviště.

Přestože existuje tzv. smluvní volnost, nelze se zaměstnancem jako pravidelné pracoviště sjednat jakékoliv místo. Ze samotného pojmu je zřejmé, že jde o místo, kde zaměstnanec skutečně bude vykonávat nebo vykonává svou práci častěji než jinde. Je to úžeji či konkrétněji stanovené místo než místo výkonu práce a že nemůže být vně místa výkonu práce. Jde tedy zpravidla o konkrétní místo, kde zaměstnanec svou práci (druh práce sjednaný v pracovní smlouvě) vykonává, tj. místo, kde má svůj "pracovní stůl či prostor", např. adresa sídla zaměstnavatele, provozovny, dílny či jiného konkrétního pracoviště apod., případně také ve výjimečných případech, podle druhu a náplně práce, část obce anebo obec (např. poštovní doručovatelka, geriatrická sestra apod.). Pokud zaměstnanec vykonává pravidelně práci na různých místech (pravidelně v určité dny v týdnu, v pravidelnou dobu) v rámci obce, pak lze sjednat všechna tato místa (v jedné obci) jako pravidelná pracoviště zaměstnance. Pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad podle § 34a ZP nesmí být sjednáno šířeji než jedna obec.

Je-li pravidelné pracoviště se zaměstnancem sjednáváno, musí tak být učiněno v pracovní smlouvě