Překážky v práci

601

Překážky v práci

JUDr. Petr Bukovjan

 NahoruPrávní úprava

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

• § 191 až § 210 ZP

• § 231 až § 235 ZP

• § 317 a § 347 odst. 4 ZP

Nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci

 NahoruPracovněprávní minimum

 NahoruPřekážky v práci - vymezení pojmu

Překážky v práci lze definovat jako situace, kdy zaměstnanec nemůže vykonávat práci v době, kterou měl stanovenu rozvrhem své pracovní doby (rozpisem směn), nebo mu tato práce není přidělována, a to jak z důvodů na jeho straně, tak na straně zaměstnavatele. S ohledem na tuto skutečnost se překážky v práci dělí na:

• překážky v práci na straně zaměstnavatele a

• překážky v práci na straně zaměstnance.

Vedle překážek v práci přímo zmíněných zákoníkem práce přináší praxe i situace, které v tomto právním předpisu sice vyjmenovány nejsou, ale které povahu překážek v práci mají. Jde např. o neplacené volno, o které zaměstnanec požádá svého zaměstnavatele a ten mu vyhoví, o různé benefity poskytované zaměstnancům nad rámec zákoníku práce (např. tzv. sick days – zdravotní volno), nebo o dobu, kdy je zaměstnanec ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody.

Pokud jde o právní úpravu překážek v práci, je třeba upozornit, že podle zákoníku práce:

• se právní úprava překážek v práci na straně zaměstnance automaticky nevztahuje na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr,

• jsou stanoveny určité výjimky pro zaměstnance, kteří nepracují na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonávají sjednanou práci v pracovní době, kterou si sami rozvrhují,

• musí být překážky v práci specificky posuzovány ve vztahu k pružnému rozvržení pracovní doby a ke kontu pracovní doby.

 NahoruPřekážky v práci na straně zaměstnavatele

Překážky v práci na straně zaměstnavatele upravuje zákoník práce v ustanoveních § 207 až § 210 ZP. Tyto mohou spočívat v:

• prostoji,

• přerušení práce způsobeném nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelnou událostí,

• jiných překážkách na straně zaměstnavatele včetně tzv. částečné nezaměstnanosti.

Speciální překážku v práci na straně zaměstnavatele obsahuje zákoník práce v ustanovení § 210 ZP pro případ, kdy je zaměstnanec na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště. Pokud část své směny na této cestě tráví jinak než plněním pracovních úkolů (nejčastěji přepravou), považuje se tato doba za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nekrátí. Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla (např. při úkolové mzdě), přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

 NahoruProstoj

Prostoj definuje zákoník práce v ustanovení § 207 písm. a) ZP tak, že zaměstnanec nemůže konat práci pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami. Jde o přerušení práce, které je zpravidla přechodné, krátkodobé a neplánované. Povahu prostoje má situace, kdy zaměstnavatel nemůže zaměstnancům přidělovat sjednanou práci z provozní příčiny a nemohl učinit ani potřebná opatření k tomu, aby důsledkům takto vzniklé situace zabránil.

Zaměstnavatel má v takovém případě právo převést zaměstnance v souladu s ustanovením § 41 odst. 5ZP na jinou práci, ale zaměstnanec musí s takovým převedením souhlasit. Nedojde-li k převedení na jinou práci, přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80% průměrného výdělku.

 NahoruNepříznivé povětrnostní vlivy a živelná událost

Právo převést zaměstnance na jinou práci s jeho souhlasem má zaměstnavatel i v případě přerušení práce způsobeného nepříznivými povětrnostními vlivy (k odvrácení živelné události nebo jejích bezprostředních následků tohoto souhlasu netřeba). Nebude-li převedení na jinou práci realizováno, přiznává zákoník práce zaměstnanci v ustanovení § 207 písm. b) ZP náhradu mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.

 NahoruJiné překážky

Nebude-li zaměstnanec moci konat práci pro jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny výše, přísluší mu od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Jediná výjimka platí pro konto pracovní doby.

 NahoruProblémy s odbytem nebo poptávkou

Do 30. 6. 2021 tuto situaci označoval zákoník práce jako „částečnou nezaměstnanost”. Po novele s účinností od 1. 7. 2021 a zavedení příspěvku v době částečné práce jako nového nástroje aktivní politiky zaměstnanosti už tomu tak není. Podstata té překážky v práci na straně zaměstnavatele zůstala ale stejná – zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu svých výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. Možnost reagovat na tuto situaci ve vztahu k náhradě mzdy (a výhradně jen náhradě mzdy, nikoliv náhradě platu) mají zaměstnavatelé rozdílnou podle toho, zdali u nich působí, nebo nepůsobí odborová organizace.

Pokud u zaměstnavatele odborová organizace působí, může v dohodě s ní zaměstnavatel upravit pro tento případ výši poskytované náhrady mzdy, a to na nejméně 60 % průměrného výdělku. Zaměstnavatel, u kterého odborová organizace nepůsobí, má podle ustanovení § 209 odst. 2 ZP právo „nahradit“ tuto dohodu svým vnitřním předpisem.

Jestliže je u zaměstnavatele uplatněn popsaný důvod nepřidělování práce, nemůže v této době nastat jiná překážka v práci s právem zaměstnance na náhradu mzdy (jakož i bez tohoto práva), s výjimkou dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény (v době prvních 14 kalendářních dnů). Překážka v práci dříve označovaná jako tzv. částečná nezaměstnanost má z logiky věci před jinými překážkami přednost. 

Upozornění

Překážku v práci na straně zaměstnavatele dle ustanovení § 209 ZP spojenou s poskytováním nižší náhrady mzdy zaměstnanci lze uplatnit i během výpovědní doby plynoucí na základě výpovědi ze strany zaměstnavatele. Musí být ale splněna podmínka, že zaměstnavatel by měl – nebýt odbytových problémů nebo problémů s poptávkou po službách – i nadále možnost (povinnost) přidělovat zaměstnanci sjednanou práci.

 NahoruPřekážky v práci na straně zaměstnance

Výčet překážek v práci na straně zaměstnance je uveden v ustanoveních § 191 až § 205 ZP. Tento právní předpis rozeznává u zaměstnance:

• důležité osobní překážky v práci,

• překážky v práci z důvodu obecného zájmu.

Pro překážky v práci na straně zaměstnance upravuje zákoník práce v ustanovení § 206 odst. 1 až 2 ZP společná pravidla. Platí, že:

• je-li zaměstnanci překážka v práci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna,

• pokud nelze postupovat podle předchozího bodu, je zaměstnanec povinen uvědomit zaměstnavatele o překážce v práci a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu,

• zaměstnanec má povinnost zaměstnavateli překážku v práci prokázat; za tímto účelem jsou právnické a fyzické osoby povinny poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost; povinnost právnických a fyzických osob poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost za účelem prokázání překážky v práci zaměstnavateli mj. znamená, že zaměstnanec může požadovat např. po ošetřujícím lékaři, aby mu vystavil doklad o vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení.

 NahoruDočasná pracovní neschopnost a karanténa

Přímou definici dočasné pracovní neschopnosti obsahuje ustanovení § 55 ZNP. Dočasnou pracovní neschopností rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci:

1. vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost,
2. plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání, nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti.

Za dočasnou pracovní neschopnost citovaný zákon naproti tomu nepovažuje ošetřování pojištěnce:

1. v nočním sanatoriu,
2. v době detoxikace po požití alkoholu, omamných nebo psychotropních látek, s výjimkou případů, kdy pojištěnec požil tyto látky bez vlastního zavinění,
3. při poskytování zdravotní péče v osobním zájmu z kosmetických nebo estetických důvodů za úhradu pojištěncem.

Jak stanoví § 55 odst. 4 ZNP, pokud pojištěnci po ukončení dočasné pracovní neschopnosti vznikne v následujícím kalendářním dni další dočasná pracovní neschopnost, považuje se tato dočasná pracovní neschopnost za pokračování předcházející dočasné pracovní neschopnosti. Toto pravidlo ale neplatí, jestliže další dočasná pracovní neschopnost byla uznána k jiné pojištěné činnosti.

Karanténu definuje ustanovení § 2 odst. 6 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.…