JUDr. Petr Bukovjan
NahoruPrávní úprava
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
• § 211 až § 223 ZP
• § 347 odst. 3 ZP
• § 348 ZP
• § 350a ZP
Vyhláška č. 600/2006 Sb., o stanovení tropických nebo jinak zdravotně obtížných oblastí pro účely dodatkové dovolené
NahoruPracovněprávní minimum
NahoruDovolená – obecný úvod
Právo na dovolenou vzniká za podmínek stanovených v zákoníku práce těm zaměstnancům, kteří vykonávají práci v pracovním poměru. Protože v ustanovení § 77 odst. 2 písm. f) ZP je vyloučeno použití právní úpravy dovolené pro práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, nenáleží automaticky zaměstnancům činným dle dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. S těmito zaměstnanci lze ale právo na dovolenou sjednat, nebo jim je stanovit vnitřním předpisem.
Zaměstnanci vzniká za stanovených podmínek právo na:
a. dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část (§ 212 ZP a § 213 ZP), a
b. dodatkovou dovolenou (§ 215 ZP).
Není zakázáno poskytování dalších druhů dovolené než uvedených v zákoníku práce, tyto je možné sjednat v kolektivní smlouvě, individuální smlouvě, případně stanovit vnitřním předpisem. Mělo by však jít skutečně o jiný druh dovolené než stanovené zákoníkem práce, to je např. vázané na specifické pracovní podmínky některých zaměstnanců, aby nedocházelo k obcházení zákona ve vztahu k výměře dovolené nebo k dodatkové dovolené. Zaměstnavatel si pak podmínky pro vznik práva na takovou dovolenou a její výměru určuje sám.
NahoruDovolená za kalendářní rok
Zaměstnanci vznikne právo na dovolenou za kalendářní rok, pokud za nepřetržitého trvání pracovního poměru k jednomu a témuž zaměstnavateli bude u něho v daném kalendářním roce konat práci po dobu 52 týdnů v rozsahu 52násobku své týdenní pracovní doby (stanovené, nebo kratší). Jde o jakýsi „roční hodinový fond dovolené” daný násobkem jeho týdenní pracovní doby a výměry dovolené v týdnech. Matematicky vyjádřeno při výměře dovolené u zaměstnavatele v délce 5 týdnů:
5 x 40 = 200 hodin, 5 x 38,75 = 193,75 (194 hodiny), 5 x 37,5 = 187,5 (188 hodin)
Z výše uvedeného je zřejmé, že splnění těchto podmínek se posuzuje vždy ve vztahu k jednomu:
• kalendářnímu roku (jde o právo na dovolenou za rok 2021, za rok 2022 atd.),
• zaměstnavateli (není možné sčítat právo na dovolenou, které vzniklo zaměstnanci u jednoho zaměstnavatele s právem na dovolenou, které mu vzniklo u dalšího zaměstnavatele. Zákoník práce upravuje ale ve svém ustanovení § 221 ZP situaci, kdy dojde ke změně zaměstnání zaměstnance, a postup zaměstnavatelů s tím související).
• pracovnímu poměru (v případě současného trvání více pracovních poměrů).
Aby zaměstnanci vůbec vzniklo nějaké právo na dovolenou za kalendářní rok (její poměrnou část), musí za nepřetržitého trvání pracovního poměru k jednomu a témuž zaměstnavateli u něho v daném kalendářním roce konat práci alespoň po dobu 4 týdnů v rozsahu 4násobku své týdenní pracovní doby. Matematicky vyjádřeno:
4 x 40 = 160 hodin, 4 x 38,75 = 155 hodin, 4 x 37,5 = 150 hodin
Poměrná část dovolené činí 1/52 ze stanovené týdenní nebo kratší pracovní doby za každou odpracovanou týdenní pracovní dobu, vynásobenou výměrou dovolené. Matematicky vyjádřeno při výměře dovolené u zaměstnavatele v délce 5 týdnů:
týdenní pracovní doba (TPD) / 52 x odpracovaná doba v násobcích TPD x výměra dovolené
příklad: 40/52 x 26 x 5 = 100 hodin dovolené
(pokud zaměstnanec odpracuje v hodinách 26násobek své týdenní pracovní doby), nebo též
odpracovaná doba v násobcích TPD / 52 x týdenní pracovní doba (TPD) x výměra dovolené
příklad: 26/52 x 40 x 5 = 100 hodin dovolené ….. 26/52 x 200 = 100 hodin dovolené
V potaz se berou jen celé násobky týdenní pracovní doby, hodiny nad to nemají význam (jakoby „propadají”). Pokud zaměstnanec v daném kalendářním roce odpracuje podle rozvrhu směn více než 52násobek své týdenní pracovní doby, prodlužuje se jeho délka dovolené vždy o 1/52 dovolené za kalendářní rok za každou další odpracovanou týdenní pracovní dobu. Typicky jde o zaměstnance s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou, kdy vyrovnávací období pro tento účel přechází z jednoho kalendářního roku do druhého.
příklad: 40/52 x 54 x 5 = 208 hodin dovolené
(pokud zaměstnanec odpracuje v hodinách 54násobek své týdenní pracovní doby)
Při změně délky týdenní pracovní doby v průběhu kalendářního roku (např. dohoda o kratší pracovní době od poloviny roku, nebo zařazení zaměstnance do jiného pracovního režimu) je třeba posoudit právo zaměstnance na dovolenou za každé období zvlášť – zaměstnanci přísluší za tento rok dovolená v poměru, který odpovídá délce jednotlivých období s rozdílnou délkou stanovené týdenní pracovní doby, nebo kratší týdenní pracovní doby (viz ustanovení § 212 odst. 4 ZP). Počet zjištěných hodin dovolené ovšem může přinášet problémy při jejich čerpání, pokud nebyla dovolená v daném období čerpána.
Při posuzování splnění podmínky odpracování požadovaného počtu dnů musí zaměstnavatel respektovat, které doby zákoník práce považuje zcela, nebo zčásti za výkon práce. Za výkon práce v plném rozsahu se považuje např. i doba, kdy zaměstnanec čerpá dovolenou, doba čerpání mateřské dovolené a doba, po kterou zaměstnanec čerpá rodičovskou dovolenou do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou, dokonce i doba pracovní neschopnosti zaměstnance, ale pouze v případě, že vznikla v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
Od roku 2021 platí nová koncepce ve vztahu k překážkám v práci, které se do konce roku 2020 neposuzovaly jako výkon práce (např. čerpání rodičovské dovolené nebo dočasná pracovní neschopnost, pokud nevznikla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání). Dle ustanovení § 216 odst. 2 a 3 ZP se považují za výkon práce, ale jen do výše 20násobku stanovené týdenní nebo kratší pracovní doby. Tohle pravidlo platí za předpokladu, že zaměstnanec mimo dobu jejich trvání v kalendářním roce odpracuje alespoň 12násobek stanovené týdenní nebo kratší pracovní doby.
Matematicky lze vyjádřit maximální rozsah započtení dotyčných překážek jako výkonu práce a minimální odpracovanou dobu následovně:
• 20 x 40 = 800 hodin ……. 20 x 38,75 = 775 hodin …….20 x 37,5 = 750 hodin
• 12 x 40 = 480 hodin ..….. 12 x 38,75 = 465 hodin …….12 x 37,5 = 450 hodin
Co do započtení zmíněných překážek v práci jako výkonu práce pro účely dovolené mohou nastat následující varianty (příklad vychází ze stanovené TPD v délce 40 hodin):
• 12násobek TPD (480 hodin) ≤ výkon práce
z překážek v práci se započítá se maximálně 20násobek TPD (800 hodin)
• 4násobek TPD (160 hodin) ≤ výkon práce < 12násobek TPD (480 hodin)
z překážek v práci se nezapočítá nic, bere se v potaz jen výkon práce a jiné doby (např. dovolená)
• výkon práce < 4násobek TPD (160 hodin)
z překážek v práci se nezapočítá nic, nevznikne totiž ani právo na dovolenou.
NahoruVýměra
Dle ustanovení § 213 odst. 1 ZP činí výměra dovolené nejméně 4 týdny v kalendářním roce. Týdnem dovolené se přitom v souladu s ustanovením § 350a ZP rozumí 7 po sobě následujících kalendářních dnů.
Právní úprava umožňuje sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit výměru dovolené delší, a to nikoliv pouze o týdny, ale též o jednotlivé dny (hodiny), samozřejmě za dodržení principu rovného zacházení se zaměstnanci.
Výše uvedená minimální výměra dovolené neplatí pro zaměstnance zaměstnavatelů uvedených v ustanovení § 109 odst. 3 ZP (zaměstnanci odměňovaní platem), jejichž dovolená činí 5 týdnů v kalendářním roce, a pedagogické pracovníky a akademické pracovníky vysokých škol, jejichž dovolená činí 8 týdnů v kalendářním roce.
Dle ustanovení § 216 odst. 5 ZP platí, že dovolená, na niž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.
NahoruDodatková dovolená
Právo na dodatkovou dovolenou vyhrazuje zákoník práce ve svém ustanovení § 215 ZP jen některým skupinám zaměstnanců. Jsou to zaměstnanci, kteří pracují pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, nebo konají práce zvlášť obtížné.
Dodatková dovolená z důvodu výkonu prací zvlášť obtížných přísluší zaměstnanci při splnění stanovených podmínek, i když má právo na dodatkovou dovolenou z důvodu výkonu prací pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol.
Výčet zaměstnanců, které považuje zákoník práce pro účely poskytování dodatkové dovolené za zaměstnance, kteří konají práce zvlášť obtížné, je obsažen v ustanovení § 215 odst. 2 ZP (ve vztahu k zaměstnancům, kteří jsou při práci vystaveni nepříznivým účinkům ionizujícího záření, obsahuje bližší vymezení ustanovení § 347 odst. 3 ZP).
Délka dodatkové dovolené je odvislá od toho, jestli zaměstnanec konal výše uvedené práce u téhož zaměstnavatele po celý kalendářní rok, nebo jen po jeho část. Dodatková dovolená…
