Péče o zaměstnance, specifické kategorie zaměstnanců

901

Péče o zaměstnance, specifické kategorie zaměstnanců

JUDr. Petr Bukovjan

 NahoruPrávní úprava

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

• §§ 224 až 247 ZP

Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách

Vyhláška č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), v platném znění

Vyhláška č. 180/2015 Sb., pracích a pracovištích, které jsou zakázány těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu, o pracích a pracovištích, které jsou zakázány mladistvým zaměstnancům, a o podmínkách, za nichž mohou mladiství zaměstnanci výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích).

 NahoruPracovněprávní minimum

 NahoruPéče o zaměstnance

Péče o zaměstnance je předmětem úpravy v části desáté zákoníku práce. Podle jednotlivých hlav této části by se dala péče o zaměstnance rozdělit do následujících kapitol:

• pracovní podmínky zaměstnanců obecně,

• odborný rozvoj zaměstnanců,

• stravování zaměstnanců,

• zvláštní pracovní podmínky některých zaměstnanců (specifické kategorie).

 NahoruPracovní podmínky zaměstnanců

Vyjděme z toho, o čem se zákoník práce v obecné poloze zmiňuje ve vazbě na pracovní podmínky zaměstnanců, je třeba s nimi spojit:

• povinnost zaměstnavatele vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce,

• povinnost zaměstnavatele zajišťovat pro své zaměstnance pracovnělékařské služby,

• možnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům odměny a jiné benefity jako plnění, která nejsou součástí mzdy nebo platu (např. při životním nebo pracovním jubileu),

• tvorbu fondu sociálních a kulturních potřeb dle zvláštních právních předpisů (např. dle vyhlášky č. 114/2002 Sb.),

• povinnost zaměstnavatele zajistit bezpečnou úschovu svršků a obvyklých předmětů, které zaměstnanci obvykle nosí do práce (netýká se dopravních prostředků).

 NahoruPracovnělékařské služby

Pracovnělékařské služby (dříve „závodní preventivní péče“) jsou dle zákona o specifických zdravotních službách zdravotní služby preventivní, jejichž součástí jsou zejména následující činnosti:

• hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, včetně provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci (pracovnělékařské prohlídky),

• poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci,

• pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce.

Z výše uvedeného je zřejmé, že obsahem pracovnělékařských služeb není jen posuzování zdravotní způsobilosti fyzické osoby k práci, ale mnohem širší škála činností, které souvisejí s ochranou zdraví při práci.

Povinnost zajistit pro své zaměstnance pracovnělékařské služby plní zaměstnavatel až na výjimky na základě písemné smlouvy o poskytování pracovnělékařských služeb s příslušným poskytovatelem (popř. více poskytovateli). Tím může být jak poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, tak poskytovatel přímo v oboru pracovní lékařství. Pokud jde o zaměstnavatele zmíněného v ustanovení § 58a zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, tedy zaměstnavatele oprávněného poskytovat zdravotní služby (zejména zdravotnická zařízení), mohou být pracovnělékařské služby zajišťovány zaměstnanci v pracovněprávním vztahu.

Zákon o specifických zdravotních službách připouští, aby zaměstnavatel v případě, jde-li o práce zařazené pouze do kategorie první dle kategorizace prací a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, zajišťoval provádění pracovnělékařských prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti k práci na základě (své) písemné žádosti u registrujícího poskytovatele (praktického lékaře) zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání. Právo rozhodnout má samozřejmě zaměstnavatel, nikoliv uchazeč o zaměstnání nebo zaměstnanec.

Pracovnělékařský služby hradí až na výjimky stanovené buď přímo zákonem o specifických zdravotních službách (viz úhrada nákladů spojených se vstupní lékařskou prohlídkou dle ustanovení § 59 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb.), nebo zvláštním právním předpisem (viz např. ustanovení § 94 nebo § 247 ZP ve vztahu k zaměstnancům pracujícím v noci a mladistvým zaměstnancům) zaměstnavatel.

 NahoruOdborný rozvoj zaměstnanců

Jak vyplývá z ustanovení § 227 ZP, odborný rozvoj zaměstnanců zahrnuje zejména:

• zaškolení a zaučení,

• odbornou praxi absolventů škol,

• prohlubování kvalifikace,

• zvyšování kvalifikace.

Z pracovněprávního hlediska i praxe samotné má největší význam odborný rozvoj zaměstnanců ve formě prohlubování nebo zvyšování kvalifikace (viz dále). Podle judikatury Nejvyššího soudu kvalifikací zaměstnance je nutno rozumět souhrn znalostí, dovedností a odborných zkušeností, které zaměstnanec získal vzděláním a výkonem odborné praxe a které jsou využitelné při výkonu jeho práce v pracovněprávních vztazích. Je také možné jednotlivé kvalifikace v jejich vzájemném poměru z hlediska jejich významnosti klasifikovat jako nižší a vyšší. Vyšší kvalifikace je dána zejména vyšším stupněm vzdělání, popřípadě délkou odborné praxe zaměstnance. Vzhledem k tomu, že společenské hodnocení práce se projevuje též v jejím odměňování, může při této hierarchizaci posloužit i porovnání průměrných mezd dosahovaných za práce vyžadující jednotlivé kvalifikace, popřípadě - tam, kde se uplatňují - charakteristik platových tříd stanovených v platových předpisech pro práce, k jejichž výkonu kvalifikace slouží, a jim odpovídajících platových tarifů.

 NahoruProhlubování kvalifikace

Za prohlubování kvalifikace je možné považovat její průběžné doplňování, udržování a obnovování, kterým se sama nemění, nýbrž toliko zkvalitňuje její podstata, a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce. Soustavné prohlubování kvalifikace k výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě je právní povinností zaměstnance; zaměstnavatel je oprávněn zaměstnanci účast na školení k prohloubení kvalifikace uložit. Účast na školení a studiu za účelem prohloubení kvalifikace je výkonem práce, za který zaměstnanci přísluší mzda (plat), a porušení těchto povinností zaměstnance lze kvalifikovat jako porušení „pracovní kázně”.

Obecně platí, že náklady na prohlubování kvalifikace hradí zaměstnavatel. Pokud ale zaměstnanec požaduje, aby tento proces absolvoval ve finančně náročnější formě, připadá v úvahu to, že se bude na těchto nákladech podílet.

 NahoruZvyšování kvalifikace

Zvýšení kvalifikace lze charakterizovat jako změnu hodnoty kvalifikace, jíž lze dosáhnout studiem, vzděláváním, školením nebo jinou formou přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže je v souladu s potřebou zaměstnavatele. Zvýšením kvalifikace se rozumí též její získání nebo rozšíření a pro zaměstnance může současně znamenat získání předpokladů pro výkon sjednané práce, které zaměstnanec do té doby neměl. O zvýšení kvalifikace půjde zpravidla tehdy, jestliže z porovnání práce, kterou zaměstnanec vykonává podle pracovní smlouvy, s prací, kterou by podle své kvalifikace mohl vykonávat, vyplývá rozdíl spočívající v tom, že zaměstnanec může, a to případně i u jiného zaměstnavatele, vykonávat práce významnější.

Pokud proces zvyšování kvalifikace zasahuje do pracovní doby zaměstnance, jde o překážku v práci na straně zaměstnance ve smyslu ustanovení § 205 ZP, zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno v rozsahu uvedeném v ustanovení § 232 ZP a zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

 NahoruKvalifikační dohoda

Kvalifikační dohoda je jedním ze smluvních typů upravených v zákoníku práce. Uzavírá se tehdy, pokud zaměstnavatel hradí zaměstnanci náklady spojené s prohloubením kvalifikace (v předpokládané výši minimálně 75 000 Kč) nebo s jejím zvýšením (výše nákladů není omezena žádným minimem), a jejím účelem mj. je, aby se zaměstnanec prostřednictvím této dohody zavázal setrvat u zaměstnavatele po sjednanou dobu (maximálně po dobu 5 let od prohloubení nebo zvýšení kvalifikace), nebo mu při skončení zaměstnání v době…